Kdybych věděla, že dnes zemřu...

5. dubna 2007 v 18:49 | by Baaari |  Ostatní
Kdybych věděla, že dnes zemřu, vážila bych si posledního dne a učinila ho tím nejkrásnějším.
Životem vede spousta cest a vybrat si tu správnou je... někdy nemožné...

Zvolila jsem si svou cestu už dávno... a pokračovala jsem v ní až do nedávna... a pak jsem prudce změnila směr, sešla jsem z cesty a vkročila hluboko, hluboko do lesa... do lesa, jehož stromy jsou lži, každá větev na stromě je podvod, každá jehlice na větvi je myšlenka na zhřešení...
Myslela jsem, že ti to někdy dokážu vysvětlit...
Myslela jsem, že se ti někdy dokážu omluvit...
Myslela jsem, že mi někdy dokážeš odpustit...
Myslela jsem, že dokážem zapomenout na minulost...
Myslela jsem, že někdy dokážem žít dál...
Myslela jsem, že... doufala jsem... věřila jsem na odpuštění... věřila jsem na osud...
...ale osud se mnou měl úplně jiné záměry... svedl mě z cesty... osud... měl podobu muže... ne, mladého muže... měl krásnou, svádějící tvář... ale duše... jeho duše byla černá jako ta nejčernější a nejzlověstnější tma... tma ze které nevzdejde nic dobrého... nikdy...
Říkal si Lucid. Lucid Nightmare... Mělo jeho jméno nějaký význam? A propo... bylo to vlastně jeho jméno? Má ďáblův sluha jméno? Ano. Tenhle jej měl. Lucid Nightmare. Jasná noční můra... Donutil mě věřit. Věřit mu, že když budu s ním, všechno bude dobré. Věřit, že se všechno spraví. Mluvil o tom, že kdo bude věčně sloužit dobru, nic z toho nebude mít. Že zlo má nějaký význam. Hlubší význam... Mluvil o tmě, o jámě, o ďáblu... mluvil o hříchu.
Ano, zhřešila jsem. Byla to krátká cesta... shora dolů... prudce...
Dnes ráno jsem procitla z toho snu... z noční můry... V mysli se stále dokola ozývalo jeho jméno... Lucid Nightmare, Lucid Nightmare, Lucid Nightmare... A znova. A znova... Děsilo mě to... Připadalo mi, že šeptá... Ne Lucid... ale ten hlas, který jeho jméno vyslovoval... Čí to byl hlas? Ďáblův? Hlas mého podvědomí? Hlas, který ve mě žil už dlouho, ale který na mě nikdy dřív nepromluvil?
Dneska jsem udělala po dlouhé době dobrý skutek pro lidi okolo mě... a hlavně pro sebe. Šla jsem do koupelny... pod proud vlažné vody, která ze mě smyla všechnu špínu... ale jenom tu fyzickou... Vzala jsem ten předmět... není určený k hříchu... a přesto jsem jej k tomu využila... Lesklé ostří... nepochybně účinný prostředek... Přiložila jsem to na zápěstí... přímo na divoce pulsující žílu... Mé tělo vědělo, co chci udělat... ale já jsem to až do poslední chvíle nevěděla... Ostří bylo chladné a zlověstné... Když zajelo pod moji kůži, když proťalo tu tenkou blanku tepny, ucítila jsem všechnu tíhu posledních dní a jak ze mě rychlostí stříkající krve padá...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama