Jako jestřáb... =o)

8. června 2007 v 19:37 | by Baaari |  Ostatní
Vždycky jsem chtěla ummět létat, celý život jsem po tom toužila... prostě jsem chtěla žít jako jestřáb... volně...Člověk by sice neměl závidět, ale moci se rozletět, povznést se na všechno a nad všechny, to byl můj sen.Kdysi se mě někdo ptal, život jakého zvířete bych chtěla žít. Odpověděla jsem, že život jestřába... i přesto, že nemůže být mezi ostatními ptáky, nepatří tam...

protože ostatní ptáci by chtěli být jestřábem... závidí mu to, co oni sami nemají - moc, hrdost, předurčení... sílu... stejně jáko já závidím tobě. Ty jsi jestřáb, vznášíš se nad námi,... ty umíš létat...
Dnes se mé přání plní... právě teď, v tuto chvíli... Podle mě ti závidí všichni... a dnes budou všichni obdivovat i mě... protože já budu létat.
Za chvíli ti povím, proč jsem se rozhodla takhle...za chvíli se totiž spolu setkáme... a prolétneme se.
Chytím se zábradlí a překročím ho. Ještě jenou, naposled na tomto světě, si prohlédnu svůj talisman; ten řetízek, co jsi mi dal, pamatuješ? Políbím ho. Z oka mi na něj spadne slza. Fascinovaně si prohlížím její kouzelný třpyt... a potom si řetízek připn na krk.
Zahledím se pod sebe, na nekonečně dlouho se linoucí řeku. Teče líně.
Tlumeně - jako pod vodou - ke mně doléhají zvuky města. Hluk klaksonů, na které troubí ti nedočkaví lidi, kteří stále někam spěchají a vůbec si neuvědomují krásy některých okamžiků.
Jako je například tento.
Nakloním se dopředu a pomalu nechám sklouzávat prsty ze zábradlí. Vychutnávám si ten chladný dotek kovu, to nastávající prázdno pode mnou i nade mnou; vlastně všude kolem mě. Po tváři mě laská vzduch, hladí mě ve vlasech. Do uší už nedoléhá zvuk aut; už slyším pouze tlukot svého srdce. Bije jako splašené, mám pocit, že jestli se ihned trochu nezklídní, tak že mi vyskočí z hrudi.
Padám... ne, já letím, letím jako jestřáb. Teplý dotyk vzduchu na mé tváři se změní na chladný dotyk vody. Zavřu oči a užívám si, jak voda hladí každičký sval v těle.
Má touha se splnila... letěla jsem jako jestřáb, i když jen chvíli. A nyní, nyní jsem ve vodě, volná a nespoutaná.
Jako jestřáb...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama